O Oppeltově domu
- 26. 3.
- Minut čtení: 9
O velkoobchodu vínem Jos. Oppelt’s Neffe (Jos. Oppelta synovec) v Praze
od Haralda Salfellnera.
***
V listopadu 1913 se Kafkovi nastěhují do čtyřpokojového bytu ve 4. poschodí Oppeltova domu. Důvod přestěhování z mondénního domu U Lodi na břehu Vltavy na Staroměstské náměstí neznáme. Snad už postonávajícího Hermanna Kafku láká blízkost jeho obchodu, který mezitím zřídil v Kinského paláci vzdáleném od Oppeltova domu jen několik desítek metrů. Ze svého pokoje vidí Franz, toho času již ve službách Dělnické úrazové pojišťovny pro Království České v Praze, na Mikulášskou ulici, jak se Pařížská ulice tenkrát ještě jmenovala.
Musí to už být obzvláštní výjimečná situace, když si Franz nalije sklenku vína. Tak jako třeba v létě roku 1914, když je za pamětných okolností v hotelu Askánský dvůr po třech měsících trvání zase zrušeno zasnoubení s Berlíňankou Felicí Bauerovou. Den po „soudním líčení v hotelu“, 23. července, sedí pojišťovací právník s Ernou, sestrou své bývalé nevěsty, v restaurantu Belvedere u Stralauer Brücke v Berlíně. Erna utěšuje nešťastníka, před nímž leží Gotické pokoje Augusta Strindberga coby opozdilá literární gratulace k narozeninám. Na stole stojí také sklenice vína, z níž pomalu upijejí. „Pil víno“1 svěří Kafka později svému deníku – sdělení má podtrhnout výjimečnost situace.
***
Protože byl Kafkův švagr Karl Hermann po vypuknutí první světové války povolán do zbraně, chce jeho žena Elli s oběma malými dětmi po dobu bojů zase zpátky k rodičům. Franz dá proto svůj pokoj k dispozici a poohlíží se po nějakém náhradním bydlení. Také obchodník s vínem Franz Schier se přestěhuje: Uprostřed zuřící světové války si nechává ve svém rodišti Trávníku v Lužických horách postavit nádhernou letní vilu ve stylu secese, do které se v roce 1916 se svou ženou nastěhuje. Ještě v témže roce se Franzi Schierovi podaří získat žernosecký zámek od šlechtické rodiny Nostitz-Rieneků s vinným sklepem, vinárnou a panskými vinohrady. Ve sklepě pražského Oppeltova domu leží záhy skladem láhve se sektem „Château Žernoseky“ vypěstovaným na bývalých hraběcích vinohradech, s vlastním žernoseckým vínem, které Schier zamýšlí úspěšně prodávat ve svém obchodě s vínem na Staroměstském náměstí.
***
Poté, co se u něj projevila plicní tuberkulóza, se Kafka v roce 1917 nakrátko vrací k rodičům do Oppeltova domu, svou nemoc však zpočátku před nimi tají. Několik dalších měsíců stráví v Siřemi, prosté venkovské obci v severních Čechách, kde jeho sestra Ottla už nějakou dobu spravuje statek svého švagra, který narukoval do armády.
Během Ottliny nepřítomnosti se Franz může usadit v jejím volném pokoji. Po první noci v Ottlině komoře napíše hlukem sužovaný Franz své sestře: „Ložnice, tak to Tvoje ložnice není. Neříkám nic proti kuchyni, nic proti dvoru, v ½7 je tam hluk, to se rozumí samo sebou, i když je dnes neděle. Ostatně, ani kočku nebylo slyšet, jenom hodiny v kuchyni. Především ale koupelna. Podle mých počtů tam někdo třikrát rozsvítil a pouštěl z nepochopitelných důvodů vodu, pak taky ještě nechal otevřené dveře do ložnice, takže jsem slyšel otce, jak kašle.“2
Nakonec rodiče svému na hluk tak citlivému synovi přenechají svůj klidný pokoj. V tomto pokoji ulehne v pondělí 14. října 1918 mezitím již šestatřicetiletý syn s vysokou horečkou do postele. „Nejezdi!“, píše svému příteli Maxi Brodovi, „mám trochu horečku a ležím v posteli.“3 Ustaraná sestra okamžitě zalarmuje svého snoubence a referuje mu o bratrově onemocnění. V poledne mu naměřili teplotu skoro 41 stupňů. Nový domácí lékař, MUDr. Jindřich Král, který má svůj byt a ordinaci jen o pár metrů dál v Mikulášské ulici 11, prý tady byl, a pacienta s horečkou vyšetřil a především uklidnil matku, která celý den pláče. Julie Kafková si uvědomuje smrtelné nebezpečí, ve kterém se ocitá její syn. Noviny přinášejí každý den úmrtní oznámení mladých lidí, kteří „zemřeli po krátké těžké nemoci“. Ottla pomáhá svému bratrovi, kde může. Omlouvá horečkou zchváceného bratra v úřadě a sdělí jeho nadřízenému, že k němu zavolali dokonce profesora.4 „Profesorem“ je myšlen Gottfried „Friedl“ Pick, lékař Všeobecné nemocnice známý v celém městě, jenž platí za nanejvýš kompetentního ve věcech tuberkulózy. Rovněž domácí lékař MUDr. Dr. Král se ještě několikrát zastaví u svého pacienta.
Tak spisovatel Franz Kafka stráví na vrcholu španělské chřipky v horečkách a těžce nemocen řadu týdnů v bytě svých rodičů v Oppeltově domě, zahrnut péčí své matky a své na přechodnou dobu v Praze dlící sestry. Také sestřenice Irma navštěvuje nemocného pravidelně. Zatímco Kafka pandemii chřipky překoná, podlehne sestřenka sama o sedm měsíců později jedné z následných vln chřipkové pandemie.
Politický zlom na ulicích hlavního města, pokřik na Staroměstském náměstí pod bytem, to všechno vnímá Kafka jen okrajově. S úžasem a asi také plna starostí se rodina dívá na masy lidí, přelévající se na náměstí mezi Týnským chrámem a Staroměstskou radnicí. Dost dobře možná, že se Kafka v hodinách, kdy je bez horečky, o těchto událostech dovídá a sám se dívá z okna.
Od září 1920 si Kafkova sestra Ottla a její manžel Josef David zařídí pod bytem rodiny Kafkovy v Oppeltově domě svůj vlastní byt, dokud se rodina s oběma dcerami Věrou a Helenou v roce 1925 nepřestěhuje do činžovního domu v Bílkově ulici 4, který Hermann Kafka koupil.
O tři desítky let později vzpomíná na poměry v bytě v Oppeltově domě Kafkova známá z Teplic Minze Eisnerová, která navštívila nemocného 24. září 1921: „Kafkův pokoj v bytě rodičů byl příšerný a nikdy jsem nepochopila, jak v něm Kafka mohl vydržet byť jen jedinou hodinu.“5
Zlaté časy firmy Jos. Oppelta synovec pokračují v mladé československé republice. Kromě vín a sektů z vlastních vinohradů (zvláště ryzlinků a tramínů) skladuje a prodává Schier ve velkém stylu moselská a rýnská vína koblencké firmy Deinhard & Co a červená a bílá vína firmy A. Lalande & Co v Bordeaux.
Majetní Pražané si mohou objednat lahvovaný Château Mouton Rothschild, nebo podle chuti také červená burgundská vína jako Beaujolais nebo Pommard. Ve sklepě pod Oppeltovým domem se dále nacházejí slušná vína z rakousko-uherských vinařských oblastí – mělnické víno z Čech, maďarské ryzlinky z Badacsonu u Bodamského jezera, gumpoldskirchnerské a vöslauské výběry z rakouské oblasti termálních pramenů (Thermenland) na jih od Vídně. Připraven je rovněž bohatý výběr desertních a medicinálních vín – Malaga a Madeira, portské, sladké sherry, mavrodaphne, marsala, vermut, dále plné muškáty, jak je dodává The Palestine Wine Co. Ltd. Na bowle a mixované nápoje nabízí firma vlastní Oppeltův sekt, jakož i Asti spumante Beccaro. K životnímu pocitu vyšší společnosti na Vltavě se ještě lépe hodí vína ze Champagne jako Veuve Clicquot-Ponsardin suchá, demi sec, dry nebo brut, vazby od Pommery & Greno z půllitrových lahvích, „Monopole, Irroy brut 1914“ a „goût américain“ od Heidsiecka & Co, „carte blanche“ od Louise Roederera a „cordon verte“ od G. H. Mumma & Co. Kromě lahví s koňakem od firem J. & F. Martell a Jas Hennessy & Co. dováží Firma Jos. Oppelta synovec i vzácné pálenky firmy J. G. Monnet & Co, například archivní koňaky ročníků 1858, 1848 a 1838, poslední za nikterak skromných 260 Kč za láhev (pro srovnání: hodinová mzda průmyslového dělníka tenkrát činila zhruba 4 Kč). Povozy přivážejí náklady whisky, ginu, rumu, araku a slivovice, k tomu holandské likéry, absint, pernod, cointreau triple sec, zelenou chartreusku z Voironu, třešňovici ze švýcarského Zugu, cherry brandy z Kodaně, vodku z Rigy, maraschino ze Zary, zelenou peprmintku z Revelu, akvavit z Ålborgu a v neposlední řadě populární zlatou vodu z Gdaňsku. Levnější je karlovarská becherovka a „Praděd“, bylinný likér z Krnova. Rostoucímu počtu abstinentů může Franz Schier nabídnout vinný ocet v lahvích od šampaňského, plněný a originálně zazátkovaný ve vlastním vinařství v Žernosekách.
I když obchody běží dobře, nezůstane obchodník s vínem ušetřen osobních ran osudu – jen několik měsíců po svém narození skoná druhý syn manželů Schierových. Ke vší hrůze je kvůli rakovině k předčasné smrti odsouzen i třetí dědic rodu Franz, narozený v roce 1925.
***
Po téměř ročním pobytu v plicním sanatoriu ve Vysokých Tatrách se Kafka v srpnu 1921 vrací zase zpátky do Oppeltova domu. Mezi únorem a červnem 1922 vznikne v bytě rodičů prvních šestnáct kapitol jeho románového fragmentu Das Schloß [Zámek]. Zloděje (lupiče), kteří se jedné únorové noci roku 1922 vloupali do kanceláře firmy Jos. Oppelta synovec a po navrtání železné pokladny zmizeli s kořistí 50 000 korun, neslyší. V září 1923 se, již poznamenán nemocí, odstěhuje do Berlína. Jeho zdravotní stav jej nakonec v březnu 1924 donutí k návratu do rodného města, odkud se pak vydá do posledních stanic svého života v Rakousku – do sanatoria Wienerwald na jihu Dolních Rakous, pak na Laryngologickou univerzitní kliniku prof. Markuse Hajeka ve Vídni a nakonec do sanatoria Dr. Hoffmanna v Kierlingu u Klosterneuburgu. Kafka může jen stěží mluvit a polykat. S vroucí dychtivostí vzpomíná umírající na pivo, které kdysi popíjel se svým otcem v pražské civilní plavecké škole. Těžce nemocnému podávají i víno. Dora Diamantová, která statečně vytrvává u umírajícího, píše rodičům přikrášlující zdvořilé lži, že se z Franze stal vášnivý piják, který ke každému jídlu popíjí pivo, tokajské a další vína pro labužníky. Dva týdny před svou smrtí dá Franz otci ještě vědět, že v poslední době přešel z „Perly Jadranu" (Adriaperle) na tokajské. Co se otec nedozví, je, že to, o čem je řeč, jsou jen nepatrné, mučivé doušky, které nemají s obvyklým požitkem z vína nic společného.
***
Nejlepší tokajská vína leží skladem i v suterénu Oppeltova domu, kam mezitím nastoupil do služby František Rudolf Čebiš, narozený v roce 1895, syn krejčího z Uhlířských Janovic u Kutné Hory. Mladý obchodník s vínem je od roku 1921 v prvním manželství ženatý s Jaroslavou Zouplnovou, v roce 1923 mohou ti dva pokřtít svou dcerušku Libuši.
Nový zaměstnanec se osvědčí natolik, že již po několika letech praxe je mu v roce 1926 udělena kolektivní prokura, společně s kolegou Maximilianem Meyerem. Tento právní úkon ostatně vykoná JUDr. Robert Kafka, který v roce 1910 také nechal zapsat továrnu Kafkových na azbest do obchodního rejstříku. Ve vedení firmy Jos. Oppelta synovec má Čebiš působit jako obchodní ředitel, Meyer jako sklepmistr. Pouhé tři roky později, 3. října 1929, zemře neočekávaně šéf firmy Franz Schier. Univerzální dědičkou je ustanovena jeho vdova Auguste, která měla svůj byt v Dušní ulici na pražském Starém Městě. Do dědictví patří kromě nemovitostí v Praze, Velkých Žernosekách a Trávníku také oppeltovský obchod s vínem, jehož osudy teď bude do budoucna řídit.
***
V letech před druhou světovou válkou povýší prokurista František Čebiš na jednu z klíčových osobností prosperujícího podniku, která ještě navíc aktivně působí jako spojovací článek mezi německou majitelkou a jejím českým okolím. Čebiš podniká rozsáhlé cesty do Maďarska, Itálie, Jugoslávie a především do Francie, a nakupuje tam víno pro firmu. Tento elegantní obchodník s vínem je však také přítelem múz; pohybuje se v českých uměleckých a spisovatelských kruzích a je členem legendárního stolu stálých hostů básníka Jiřího Koláře v kavárně Slavia. To je možná důvodem, proč uvažuje o beletristických publikacích o víně, které chce brzy vydat nákladem firmy dílem v němčině a dílem v češtině.
V roce 1930 vychází antologie Víno, ve které se sešla řada českých spisovatelů, aby vzdali hold vínu, mimo jiné František Langer, Josef Hora a Jaroslav Seifert. I Karel Čapek, kterého okouzlila enologická kultura a který si s nadšením osvojuje vinařský slovník degustace, si považuje za čest být u toho.6 Ve Františku Čebišovi našel someliéra se zájmem o literaturu a umění, který mu v hlubinách Oppeltových vinných sklepů pod Staroměstským náměstím otevřel svět vína. Mezi lícováním sudů a lahví nechává Čebiš své družině z říše poezie servírovat nejednu sklenku lahodného moku.
***
Pro německé zákazníky firmy sestaví Čebiš o tři roky později prvotřídní antologii textů německých spisovatelů z Československa o víně. Tento v roce 1933 tiskem vydaný soubor Wein [Víno] nabízí navýsost zajímavý výběr, jenž – a v tom spočívá zvláštní hodnota této rarity – několik let před válkou sjednotí básníky všech politických táborů do veselé společnosti milovníků vína. Čebiš do ní bere německožidovské prozaiky jako Oskara Bauma, Friedricha Adlera nebo Friedricha Torberga stejně jako sudetoněmecké spisovatele ražení Hanse Watzlika nebo Karla Hanse Strobla, a mezi nimi romantické jarmareční pěvce německé Prahy Paula Leppina a Oskara Wienera. V obou antologiích Víno a Wein, které přinášejí enologicky pojaté příspěvky, a zároveň představují příklady kvalitní literatury, najdeme pečlivě vybrané představitele české literatury té doby, k nimž se přidávají i exotičtí zahraniční autoři, například z Francie. V publikacích ilustrovaných Adolfem Hoffmeisterem se hlásí ke slovu také sám František Čebiš, který ostatně pilně přispívá i do dalších knih a tiskovin: Mezi lety 1923 a 1933 vychází přes 60 enologických příspěvků a esejí, nepočítaje v to monografii Eine Plauderei über den Wein (Causerie o víně) z roku 1936 a Das Brevier über den Wein (Brevíř o víně) z roku 1939.
Celý článek o Oppeltově domu najdete v Vom böhmischen Wein.
Dr. med. Harald Salfellner, Ph. D je nakladatel a historik lékařství a je autorem řady knižních titulů a studií věnovaných česko-rakouským kulturním dějinám a pražskému spisovateli Franzi Kafkovi.
Poznámky
1 Franz Kafka v deníkovém záznamu z 23. 7. 1914, IN: Franz Kafka: Tagebücher [Deníky], vyd. Hans-Gerd Koch, Michael Müller a Malcom Pasley, Frankfurt am Main 1990, str. 659násl.
2 Franz Kafka 2. 9. 1917 Ottle Kafkové, IN: Franz Kafka: Briefe April 1914–1917 [Dopisy duben 1914-1917], vyd. Hans-Gerd Koch, Frankfurt am Main 2005, str. 72.
3 Franz Kafka 14. 10. 1918 Maxi Brodovi, IN: Franz Kafka: Briefe 1918–1920 [Dopisy 1918-1920], Frankfurt am Main 2013, str. 56.
4 Ottla Kafková 14. 10. 1918 Josefu Davidovi, IN: Franz Kafka: Briefe 1918–1920 [Dopisy 1918-1920], Frankfurt am Main 2013, str. 447.
5 Hartmut Binder: Franz Kafka. Ein Leben in Bildern [Franz Kafka. Život v obrazech], Praha 2024, str. 972.
6 František Langer, Byli a bylo (Sie waren und es war), Praha 1963.
