V kavárně Arco
- 28. 3.
- Minut čtení: 1
Na podzim roku 1907 otevřel kavárník Josef Suchánek pocházející z Liberce v blízkosti tehdejšího pražského Státního nádraží podnik, který se záhystal centrem dostaveníček výtvarných umělců, jako byli ku příkladu Max Švabinský, Bohuslav Kubišta nebo Friedrich Feigl. Ještě známější je však Arco jako kavárna pražských německých spisovatelů, chodívali sem třeba Willy Haas, Paul Kornfeld, Hans a Franz Janowitzovi, Rudolf Fuchs a Otto Pick. Také Ernst Weiß, Kurt Tucholsky a Alfred Kubin tu se dávali ponořeni do četby novin Arca, a Johannes Urzidil učinil Arco dokonce dějištěm své povídky Noc hrůzy, kterou zařadil do svého posledního díla s českou tematikou Ztracená milenka z roku 1956. Kavárenský literát Anton Kuh pocházející z Prahy vylíčil Arco jako „experimentální meteorologickou stanici německého umění a literatury“: „Na barometru kavárny Arco se dalo přesně odečíst, kdy svou vládu nastoupil křesťanský panteismus, kdy po impresionismu následoval expresionismus
a jaké nové hnutí právě nabývalo na síle.“ Karl Kraus, alias Kraus z Pochodně, se literátům v Arcu svým nabroušeným perem vysmíval, a zároveň v nich spatřoval exkluzivní vybranou společnost, nazývaje je ironicky „Arconauty“.
Také Franz Kafka byl prý až do vypuknutí své ne moci členem jednoho z literárních kroužků v Arcu, navíc se tu seznámil s českou novinářkou Milenou Jesenskou.
Můj milý Maxi – Co bys řekl na to, kdybys hned na chvilku zaskočil do ,Arca‘, ne na dlouho, Bůh chraň, jen, abys mi udělal radost, víš, je tam Př [Příbram]. Prosím, milostivá paní, buďte tak hodná a dovolte mu tam jít.
Franz Kafka Maxovi Brodovi
Smíšené pocity mezi mladými lidmi v kavárně Arco.
Franz Kafka, deníkový záznam (25. února 1912)
