Topič
- 29. 3.
- Minut čtení: 1
Z knihy Franz Kafka. Ein Leben in Bildern (Franz Kafka: Život v obrazech) od Hartmuta Bindera
Asi dva týdny poté, co Kafka dočasně odložil koncept „Nezvěstného“ („Ameriky“) došel při novém pročítání dosud existujícího textu k nevyvratitelnému přesvědčení, že sama první kapitola románu, Topič, je vnitřně pravdivá, tudíž hodna vydání. Kurt Wolff, který se o tom dověděl, napsal proto 2. dubna 1913 Kafkovi: Velmi srdečně a velmi naléhavě Vás prosím, abyste mi jako přátelské gesto poslal k přečtení, pokud možno co nejdříve, první kapitolu svého románu, jež by, jak se Vy sám a také pan Brod domníváte, mohla býti dobře uveřejněna sama o sobě. Kafka odpověděl na Wolffův přátelský dopis obratem, totiž hned 4. daného měsíce, a slíbil, že požadovaný rukopis, který už je z dřívějška z valné části přepsán, hned pošle, neví ovšem, zda je možné jej uveřejnit samostatně, protože patrně asi nebude dostatečně uzavřený: je to fragment a fragmentem zůstane.
Kafka dodržel slovo, protože již o čtyři dny později se Wolff u Kafky znovu přihlásil, že rukopis mezitím dostal a přečetl, a nabídl Kafkovi, že Topiče vydá ve své edici Der jüngste Tag (Soudný den), zamýšlené jako fórum pro mladé, zvláště expresionistické autory. Kafka s tím byl zcela a velmi rád srozuměn, i když se mu, jak se později doznal Felici Bauerové, celek velice nelíbil, jako každé neužitečné umělé vytváření jednoty, kde žádná není.
