O Venkovském lékaři

Harald Salfellner

Je na tom cosi zvláštního,

mít svůj dům.

Franz Kafka 

Chcete si knihu koupit? Klikněte na obálku.

Křišťálově průzračná próza

Po dvouleté tvůrčí pauze Kafkova tvůrčí síla v zimě 1916/17 v tichu Zlaté uličky znovu vytryskla, což ve svém důsledku vedlo ke vzniku celé řady prozaických textů. Tenkrát mimo jiné vzniklo oněch jedenáct povídek, které posléze vytvořily povídkový souborEin Landarzt (Venkovský lé­kař).

Alchymistická ulička, kolem roku 1900.

Přesná doba napsání není u všech povídek známa. Dva z textů jsou jistě staršího původu: Podobenství Vor dem Gesetz (Před zákonem) z rukopisu Der Process (Procesu), které bylo otištěno již roku 1915 v židovském týdeníku Selbstwehr, a povídka Ein Traum (Sen) napsaná mezi srpnem 1914 a červencem 1916, jež byla poprvé uveřejněna v polovině prosince 1916 v almanachu Selbst­wehru pod názvem Das jüdische Prag (Židovská Pra­ha), a poté 6. led­na 1917 v deníku Prager Tagblatt. Do nového osmerkového sešitu, který se nám bohužel nedochoval a který mu mezi polovinou prosince 1916 a zhruba polovinou ledna 1917 sloužil jako literární zápisník, si Kafka zapsal titulní povídku Ein Landarzt (Venkovský lékař) a prózy Auf der Galerie (Na galerii), Das nächste Dorf (Příští vesnice) a Ein Brudermord (Bratrovražda). Patrně začátkem února 1917 vytvořil povídky Schakale und Araber (Šakali a Arabové) a Der neue Advokat (Nový advokát). V březnu vznikly texty Ein altes Blatt (Starý list), Eine kaiserliche Botschaft (Císařské poselství), pocházející z povídky Beim Bau der Chinesischen Mauer (Při stavbě Čínské zdi), a možná i těžko datovatelných Elf Söhne (Jedenáct synů). Začátkem dubna 1917 napsal Kafka Ein Bericht für eine Akademie (Zprávu pro akademii), následovanou v kaž­dém případě již před srpnem vytvořenou povídkou Die Sorge des Hausvaters (Starosti hlavy rodiny). Závěr souboru vytvořila koncem dubna próza Ein Besuch im Bergwerk (Návštěva v dole).

Na jaře 1917 se Max Brod, přesvědčený zastánce sionistické myšlenky, obrátil na náboženského filozofa Martina Bu­bera žijícího v Německu, který od dubna 1916 společně se Salmanem Schockenem vydával měsíčník Der Jude (Žid): „Měl byste kvůli básnickým příspěvkům napsat Kafkovi. V poslední době napsal mnoho malých překrásných próz, legend, pohádek.“¹ Buber obratem požádal spiso­vatele o rukopisy, Kafka mu tedy 22. dubna 1917 poslal na vý­běr dvanáct kusů, které později zamýšlel vydat pod společným titulem Verantwortung (Odpovědnost). Buber se rozhodl pro povídky Schakale und Ara­ber (Šakali a Arabo­vé) a Ein Bericht für eine Akade­mie (Zprá­va pro akademii). Kafka dal z možnosti publikovat v sionistickém or­gánu najevo potěšení a zalichotil vydavateli: „Tak se na­konec přece jenom do ‚Žida‘ dostanu, a vždycky jsem to považoval za nemožné.“² Ovšem Buberem navržený společný titul Gleichnisse (Podobenství) odmítl, oba texty měly vyjít se skromným společným názvem Zwei Tiergeschichten (Dva příběhy o zvířatech).

Varietní opičák Petr jede na kole, číslo, o kterém se Kafka dověděl z deníku Prager Tagblatt. V povídce Zpráva pro akademii reflektuje opičák naopak proces své proměny v člověka.

Celá řada prozaických textů napsaných ve Zlaté uličce nakonec nebyla určena pro Venkovského lékaře. Patřila k nim parabola Die Brücke (Most), kterou Max Brod v roce 1931 zařadil do souboru Beim Bau der Chinesi­schen Mauer (Při stavbě Čínské zdi) a pět náznaků tvůrčího postupu k povídce Gruftwächter (Strážce hrobky), které si Kafka poznamenal do prvního osmerkového sešitu a které přítel zveřejnil až v roce 1936.

Friedrich Feigl, Kafka předčítá z Jezdce na uhláku. Čtení se konalo v roce 1917, kresba byla pořízena v roce 1946 z paměti.

Na konec ledna bude patrně třeba směřovat napsání povídky inspirované dramatickým nedostatkem uhlí Der Kübelreiter (Jezdec na uhláku), se kterou Kafka zprvu počítal pro Venkovského lékaře a v únoru 1917 ji u příležitosti literárního setkání v bytě Oskara Bauma dal k lepšímu. Přítomen tomu byl i pražský malíř Friedrich (Bedřich) Feigl, který o desítky let později ze vzpomínek nakreslil známý portrét Kafka liest den Kübelreiter (Kafka předčítá Jezdce na uhláku). Tento text se ale nakonec do souboru Venkovského lékaře nedostal, protože Kafka ho během čtení korektur stáhl. V únoru 1917 si Kafka zapsal prózu, nazvanou později An alle meine Hausgenossen (Všem, kdo se mnou bydlí v domě), ve druhé polovině března povídku Der Schlag ans Hoftor (Rána na vrata) – i tuto nejprve bez názvu. Dubnem 1917 je pak třeba datovat fragment později známý pod názvem Der Nachbar (Soused), ve kterém jsou zmiňovány „žalostně tenké stěny“ k sousednímu domku, které vypravěče v první osobě dělily od ve skutečnosti klidného souseda doktora Felixe Knolla, jakož i prózu Eine Kreuzung (Kříženec), která byla uveřejněna až 27. března 1931 v perio­diku Willyho Haase Die literarische Welt (Literární svět). Za delší ča­sový úsek vznikly zárodečné narační pokusy a fragmenty známé jako Jäger Gracchus (Lovec Gracc­hus), kterého Kafka započal v prosinci 1916.

Manuskript nejdůležitějšího z textů napsaných v uličce alchymistů, surreální povídky Venkovský lékař, podle níž je kniha pojmenována, se v rukopisném znění bohužel nezachoval. Nejisté je i to, zda měl Kafka při psaní příběhu v prosinci 1916 nebo v lednu 1917 před očima svého oblíbeného strýce Siegfrieda Löwyho, ven­kovského lékaře v moravské Třešti, který na začátku roku 1917 právě slavil své 50. narozeniny.

Venkovský lékař Siegfried Löwy z moravské Třešti: Kafkův oblíbený strýc a možná vzor pro postavu Venkovského lékaře, 1914.

Z mnoha motivů později až excesivně interpretované povídky je za­jímavá především krvavá rána pacienta. Kafka pak in­ter­pretoval povídku ja­ko před­tuchu své vlastní smrtelné rány, která se vyjevila během nočního chr­lení krve v srpnu 1917: „Ta­ky jsem to sám předpověděl. Vzpo­mínáš si na tu krvavou ránu ve ‚Venkovském lé­kaři‘?“³

KOUPIT KNIHU

Poznámky

1. Max Brod 7. 4. 1917 Martinu Buberovi, Do III, str. 639.

2. Franz Kafka 12. 5. 1917 Martinu Buberovi, Do III, str. 299.

3. Franz Kafka 5. 9. 1917 Maxi Brodovi, Do III, str. 314.