O Rozjímání
- 21. 3.
- Minut čtení: 5
Elisabeth Fuchsová a Harald Salfellner
„Moje kniha, knížečka, sešitek
šťastně dorazil “
Franz Kafka Felici Bauerové
Před napsáním Rozjímání (Betrachtung)
Vzduch v motorárně Pražských Azbestových továren Hermann & Co (Asbestwerke Hermann & Co.) je skoro nesnesitelný. Vedro srpnového dne proniká z tovární haly ven, je cítit plyn. Už dvě hodiny pracují tovární mistr a topič horečnatě; nadávají: Motor prostě nechce naskočit! Vedle nich stojí Franz Kafka. Pomoci nemůže, protože technice strojů nerozumí ani za mák. Ale to „& Co.“ venku na firemní ceduli, to je on: Dr. Franz Kafka, dvacet devět let, zaměstnanec pojišťovny, kromě toho už půl roku tichý společník svého švagra Karla Hermanna na této továrně s jejími čtrnácti stroji – těmi nejmodernějšími, které byly v roce 1912 k mání – a tím i nadřízený pětadvaceti dělnic a dělníků, kteří v tovární hale konají službu. Přesto teď existuje něco mnohem důležitějšího! Kafka myslí na své rukopisy, jež leží doma na psacím stole, které je třeba prohlédnout a uspořádat. Mladý nakladatel Ernst Rowohlt se o ty texty zajímal a chtěl by vydat knihu – úplně první vlastní knihu Franze Kafky.
Kafka psal už, když byl ještě studentem Staroměstského gymnázia s německým vyučovacím jazykem: To byly především pokusy mladistvého, jak zvládnout své vlastní problémy, jak si psaním udělat jasno sám o sobě. Z těchto prvních děl se nezachovalo nic, protože od samého počátku zaujímal mladý spisovatel ke svým textům natolik kritický postoj, že je neváhal zničit, když se mu nezdály skutečně zdařilé. Během jeho právnických studií vznikly první větší práce, například první verze Popisu jednoho zápasu (Beschreibung eines Kampfes) nebo pak, poté, co byl roku 1906 promován doktorem práv, pokus Svatebních příprav na venkově (Hochzeits-vorbereitungen auf dem Lande). Krátce nato byly krátké prozaické kusy z jeho pera poprvé otištěny pod názvem Rozjímání (Betrachtung) v časopise Hyperion. Od roku 1908 byl však Franz Kafka zaměstnancem Dělnické úrazové pojišťovny pro Království České v Praze (Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen in Prag), kde byl zaměstnán vyřizováním korespondence a psaním zpráv – pro literární texty teď často zůstávaly jen noční hodiny, neboť od něho očekávali, že se po volných odpoledních co nejčastěji bude starat o továrnu na azbest.
Již záhy po jejím založení si Kafka do svého deníku poznamenal „To utrpení, které mi ta fabrika působí. Proč jsem se jen, když mě tam zaměstnali, uvolil, že tam budu pracovat po odpoledních. Teď mě sice nikdo nenutí násilím, ale otec výčitkami, Karl mlčením a mé vědomí viny. O továrně nevím nic a během komisionální kontroly dnes ráno jsem tam postával bez užitku a jako by mě zmlátili.“1
První setkání s nakladatelem
Jak příjemné bylo, zanechat za sebou továrny na azbest, pojišťovnu i vyčítavé pohledy rodiny a odjet z Prahy s přítelem a tehdy již známým spisovatelem Maxem Brodem! Teprve nedávno, na začátku léta 1912, se naskytla taková příležitost: lékař Kafkovi doporučil, „kvůli zažívacím potížím, nižší tělesné hmotnosti a řadě nervových potíží [...] absolvovat alespoň čtyřtýdenní racionální kúru v nějakém renomovaném ústavu“.2
Kafka chtěl tuto mimořádnou dovolenou nejprve využít k malé prázdninové cestě s Maxem Brodem do Výmaru, aby se tam podíval na Goethův dům, Schillerův dům a slavnou Knihovnu vévodkyně Anny Amálie. Brod však měl za lubem ještě něco jiného: Když přátelé na cestě do Výmaru udělali zastávku v Lipsku, zorganizoval tam setkání s nakladatelem Ernstem Rowohltem. Brod znal Kafkův nadmíru kritický postoj vůči vlastní literární produkci. Tady, musel si patrně myslet, je třeba přítelovo štěstí trochu popostrčit. Co se toho odpoledne 29. června 1912 odehrálo v kanceláři lipského nakladatelství, se můžeme dočíst v knize Autoři, knihy, dobrodružství (Autoren, Bücher, Abenteuer) Rowohltova společníka, pozdějšího Kafkova nakladatele Kurta Wolffa. Kafka si poznamenal ono první setkání ve svém cestovním deníku a konstatoval suše a trochu nevěřícně: „R. asi chce docela vážně ode mě knihu.“3
Zprvu však nebyl čas, zamyslet se nad tím, jaký přesný význam mělo toto setkání s oběma nakladateli: V kulturním městě Výmaru toho bylo tolik na objevování, a Kafku zaměstnávala i známost se slečnou Margarethe Kirchnerovou, dcerou správce Goethova domu, natolik, že setkání s nakladateli v Lipsku ustoupilo zprvu do pozadí. Navíc Kafku čekal ještě skoro třítýdenní pobyt a přírodní léčba v sanatoriu Jungborn v Harzu. Kafka využil tyto lázeňské týdny k tomu, aby se posunul dál s dnes již ztracenou první verzí románu Der Verschollene (Amerika, též Nezvěstný), na které pracoval od minulé zimy. Když se mu však psaní nijak zvlášť nedařilo, začal Kafka opět pochybovat o svých spisovatelských schopnostech. Objevily se i pochybnosti kolem plánovaného vydání Rozjímání (Betrachtung).
Po návratu do Prahy se však přesto začátkem srpna 1912 pustil do výběru vhodných kusů ze své dosavadní produkce do tisku.
K době vzniku textů
Večer pak, když po trýznivých hodinách v továrně sedí ve svém pokoji v bytě svých rodičů v Mikulášské ulici, je dunění strojů a štiplavý zápach plynu daleko pryč, slyšet je jen tiché šustění rukopisných stránek a škrábání pera po papíře. Kafka je zaměstnán tím, že ze své rané novely Beschreibung eines Kampfes (Popis jednoho zápasu) extrahuje některé pasáže a přepracovává je do samostatných textů. Už je to osm let, kdy s onou novelou začal. Tenkrát, roku 1904, právě zuřila rusko-japonská válka, a svět se od té doby nestal o nic mírumilovnějším, ba naopak, krize na Balkáně se právě nebezpečně vyostřovala. Že se tím připravovala půda pro události, které o dva roky později vedly k první světové válce, bylo možné tušit již v roce 1912 – alespoň pokud člověk, podobně jako Kafka, stále pozorně sledoval dění ve světě.
I jeho vlastní život se v uplynulých osmi letech změnil. Po promoci v roce 1906 Kafka nejprve absolvoval obligátní rok u soudu, nejdříve u Zemského civilního soudu na Ovocném trhu, po půl roce pak u Trestního soudu na Karlově náměstí a následně nastoupil svou službu jako pomocná síla u soukromého pojišťovacího ústavu Assicurazioni Generali na Václavském náměstí. Dvanáctihodinový pracovní den nebyl tenkrát žádnou zvláštností, a při sedmi dnech dovolené za rok bylo na pravidelné psaní možné jen stěží pomýšlet. Od léta 1908 pracuje Kafka u Dělnické úrazové pojišťovny a může svou službu denně ukončit ve 14 hodin. Od roku 1911 jej sice ještě příležitostně volá továrna na azbest, přesto však nyní zbývá stále častěji čas na procházku s přítelem Maxem, na literární večer v kavárně, třeba s Franzem Werfelem a jeho kruhem, a – na psaní v noci. Tak se Kafka může nejenom vracet ke starým manuskriptům, když hledá texty pro svou knihu Rozjímání, ale také zabývat i nejnověji vzniklými texty, jako byla třeba Ein plötzlicher Spaziergang (Náhlá procházka), kterou si poznamenal do svého deníku začátkem roku 1912.
Celý doslov si můžete přečíst v našem pražském vydání Kafkova Rozjímání.
Poznámky
1. Franz Kafka: Tagebücher [Deníky], vyd. Hans-Gerd Koch, Michael Müller a Malcom Pasley, Frankfurt am Main 1990, str. 327 (dále jen T).
2. Klaus Hermsdorf: Briefe des Versicherungsangestellten Franz Kafka [Dopisy zaměstnance pojišťovny Franze Kafky], in: Sinn und Form 9 (1957), str. 665násl.
3. Franz Kafka 29. VI. 1912, T, str. 1023.
