Když Kafka chodil do školy

Harald Salfellner

Není toho zase až tak moc, co víme o době, kdy Kafka chodil do školy. To málo pochází ze sdělení v jeho dopisech, zejména z jeho Dopisu otci (Brief an den Vater), který napsal v roce 1919. Leckterý motiv zaznamenali spolužáci a vrstevníci, když už se zesnulý dávno stal literární ikonou – Hugo Bergmann, Gustav Janouch nebo Hugo Hecht. I od Maxe Broda, neúnavného průkopníka Kafkova díla, se dozvídáme osvětlující informace. Zajímavé podrobnosti vynesli z archivů na světlo kafkovští badatelé jako Hartmut Binder, Anthony Northey nebo Klaus Wagenbach. Nemálo údajů v nekonečné biografické literatuře je však spekulativní povahy, ideologicky zabarvených nebo prostě –  opsaných bez jakékoli reflexe. O žáku Kafkovi máme tedy stěží něco víc než rozmazaný obrázek.

Kafka na začátku svého studia na gymnáziu.

***

Mezi Staroměstským náměstím a Malým náměstím, bývalou lékárenskou čtvrtí města, stojí v jádru pozdně gotický dům se štítem obráceným do ulice, který se svými biblickými a antickými sgrafity výrazně odlišuje od okolních budov.

Kafkův dům U Minuty na Staroměstském náměstí, po odkrytí sgrafit.

V 19. století se v lékárně v přízemí míchaly masti a vařila pitíčka. Tuto starou oficínu U Bílého lva připomíná ještě lev na rohu budovy, s erbovní kartuší v tlapách. Po magistrech farmacie následuje ve druhé polovině století trafikant, který v tomto kvelbu nabízí doutníky, noviny a zboží „po kusech“, jednotlivě, nebo jak se tomu v italštině říká: „al minuto“. Pod názvem U Minuty nebo krátce Minuta je dům známý ještě dnes. Když se sem manželé Kafkovi v červenci 1889 se svým šestiletým synem nastěhují do třípokojového bytu v prvním poschodí, je nápadná škrabaná omítka překrytá, a také podloubí je uzavřeno a tak to zůstane až do vzdálené budoucnosti roku 1938.

Pohled na komplex budov Staroměstské radnice a na dům U Minuty (vlevo vedle něho), ve kterém Kafka žil během prvních tří let návštěvy obecné školy.

Až hluboko do časů gymnaziálního studia bydlí Kafka v Domě U Minuty. Stísněný byt je místem, kde si hoch hraje, není divu, že to Franze v hodinách, kdy je venku hezky, láká ven před domovní dveře, vzdálené jen pár metrů od Staroměstského náměstí. Teprve postupně rozšiřuje hoch své teritorium, prozkoumává další ulice a náměstí v bezprostředním okolí. Záhy pozoruje pražský orloj na Staroměstské radnici s jeho astronomickým ciferníkem, kalendáriem s alegoriemi dvanácti měsíců, symboly zvěrokruhu; vidí smrtku s kosou, rytíře a další postavy pod gotickými baldachýny. Jak často se hoch asi dívá nahoru k apoštolům, kteří se tam v každou celou hodinu otáčejí v kruhu!

Jaromír Stretti-Zamponi, Mikulášský trh na Staroměstském náměstí – čas předvánočních radostí a očekávání pro malého Franze. Uprostřed Mariánský sloup a za ním věž radnice.

Prohlíží si i zlatého kohouta, jehož chraptivé kokrhání slyšel už tolikrát. Několik málo metrů dále se na rynku k nebi tyčí barokní Mariánský sloup, hoch sedí na schodech jeho podesty a pozoruje kolemjdoucí. V adventním období tu stojí stánky a budky mikulášského trhu, čeští obchodníci nabízejí kolemjdoucím cukrovinky a horké kaštany.

Některé dny cupitá špunt držící se za ruku vychovatelky Železnou ulicí k Příkopu a dál k rušnému Václavskému náměstí, jindy zase jde s chůvou Melantrichovou ulicí na Havelský trh. Franz ví, že na druhé straně radnice existuje tajemný svět starého židovského města, kam ho otec občas vodí do cikánské synagogy. Jen pár minut je to k velkému měšťanskému domu v Platnéřské uličce, kde bydlí vážený strýc Angelus, a o pár metrů dál se spleť uliček otevírá ke Karlovu mostu s jeho mnoha sochami svatých na mostě. Franz přes okraj mostu vidí Hradčany, starý císařský hrad. Jindy zase kráčí po boku chůvy do Celetné, kolem Sixtova domu, kde ještě nedávno bydlel se svými rodiči, a pokračuje dál podél elegantních obchodů a výkladních skříní až ke gotické Prašné bráně.

Do vzdálenějších městských čtvrtí chodí se svými rodiči, když se vydají na nedělní procházku. Například na Malou Stranu a na Petřín, nebo přes Železnou lávku nahoru k Chotkovým sadům pod Belvederem, vysoko nad střechami starého města. Někdy navštíví Franz a rodiče dědečka v Žitné ulici č. 9, který bydlí ve vzdálenosti několika set metrů od Karlova náměstí. Hoch se těší na měkký chleba s máslem, který mu babička pravidelně dává.

Masná ulička s prodejními stánky, kolem kterých Kafka chodil do školy.

Od domu U Minuty, pupku jeho světa, se drobný hošík v pondělí, 16. září 1889 poprvé vydává na cestu do c. k. Chlapecké obecné školy s německým vyučovacím jazykem v Praze – Starém Městě. Matka jej doprovodila na Masný trh č. 16, teď čeká před třídou. Ze sousedství zná paní Hechtovou, která teď sedí vedle ní. Třídní učitel Hans Markert přiděluje Franzovi a dalším dětem jeho ročníku místa v dřevěných lavicích. Po několika odměřených slovech pod obrazem Jeho císařského Veličenstva jsou chlapci opět propuštěni do péče čekajících matek. Bok po boku kráčí paní Kafková a paní Hechtová ke svým obydlím, před nimi oba synové Hugo a Franz, uvědomující si svou momentální důstojnost, kterou jim propůjčuje jejich nový status žáků.

Byla to jen krátká ceremonie, a přesto značí pro Kafku důležitý předěl: Ona příslovečná vážnost života právě začala, zároveň lákají neznámé světy za hranicemi stísněného rodičovského domu. Před Kafkou leží období smíchu, „jaký v takové srdečnosti zažívají snad jen žáci obecných škol ve svých školních lavicích“¹. Zároveň však také období obav: „Nikdy se nedostanu dál za první třídu obecné školy, myslel jsem si, ale podařilo se to, dokonce jsem dostal vyznamenání“.²

Celý doslov si můžete přečíst v našem pražském vydání čítanky Kafkových krátkých textů Kein Schüler weit und breit (Široko daleko žáka nevidět).

KOUPIT NĚMECKÉ VYDÁNÍ

Dr. med. Harald Salfellner, Ph. D je nakladatel a historik lékařství a je autorem řady knižních titulů a studií věnovaných česko-rakouským kulturním dějinám a pražskému spisovateli Franzi Kafkovi.

Poznámky

1. Franz Kafka 8./9. ledna 1913 Felici Bauerové, IN: Br II, str. 29.

2. Franz Kafka: Brief an den Vater [Dopis otci], IN: NS II, str. 196.